Jak jsem byl v roce 1989 ve vězení

Burza není o technice, ale o myšlení
5.4.2016

Proč sem byl v roce 1989 ve vězení

 

Zase je tady to období, které mě nutí přemýšlet, jak to všechno bylo.

Je to už hodně let, ale já byl u toho, tak, jako někteří z vás.

Možná jsem se ale setkal s lidmi, kteří věděli trochu více...

 

 

Nechci se tady dnes zabývat úvahou, kam jsme se dostali a podobně, to až jindy.

Ale chci vám odpovědět na otázku, jak jsem mohl v létě 1989 vědět, že bude revoluce a Havel se stane prezidentem.

ANO, půl roku před revolucí a před tím, než se Havel stal prezidentem ...

Začínalo léto 1989 . Já skončil na vysoké škole, protože jsem zjistil, že by mě nebavila „praxe“.  Studoval jsem pedagogickou fakultu, obor matematika-fyzika. Upřímně řečeno, měl jsem strach, že by někteří moji kolegové mohli v budoucnu učit třeba mé děti 🙂

Měl jsem „domluvenou“ vojnu. V lednu 1990 jsem měl nastoupit ke speciálnímu útvaru ve Špindlerově  Mlýně. Mimochodem to byl taky zážitek, ale to je povídání na několik dní.

Skončil jsem školu (děkan mě nechtěl pustit, protože v té době byla nouze o kluky 🙂 ) . A protože to byla ještě doba staré éry, museli jste být někde zaměstnáni, jinak by vás zavřeli. Věděl jsem tedy, že musím sehnat práci na několik měsíců.  Po různém shánění , inzerátech a podobně jsem přišel do jedné firmy. Nabídli mi práci na lince a já řekl, že ne. Věděl jsem, že není moc šancí a že budu muset jít asi dělat „pingla“. Ostatně s tím jsem měl už zkušenosti ze školy. Dělal jsem brigádně pod tehdy nejlepším hotelem v Hradci – Černigově.  Řekl jsem tedy ne na práci  na lince a odcházel. A jak to znáte z filmů, když jsem bral za kliku , paní řekla : moment prosím. Měla bych tu speciální nabídku, ale musel byste projít psycho testy a fyzickými testy. Divné na tom bylo to, že firma se zabývala technologiemi – pro znalce : ZPA Trutnov.

Na „vejšce“ jsem byl aktivní a dvakrát denně chodil s kamarádem trénovat karate. Mimochodem nedávno jsem se dozvěděl, že Pavel bydlí stále v Hradci a je majitelem úspěšné firmy. A zavzpomínal, jak jsme jako snad ještě 2 puberťáci chodili doučovat  za peníze maturanty a vedli nějaký oddíl dětí, jako zkušení vedoucí… To budeme muset s Pavlem ještě nekdy probrat 🙂  Ale zpět k tématu. Fyzicky jsem byl ok a díky psychologii, což byl jediný předmět, který mě na vejšce bavil, jsem se nebál. Asi hlavně kvůli věku – když vám je 18 nebo 19, moc toho neřešíte.

Tak tedy, firma měla odloučené pracoviště v nápravném zařízení – v base, v Žacléři. Vězni prostě pracovali pro závod v Trutnově. A já tam měl dělat něco mezi mistrem a kontrolorem.  Testy jsem prošel a nastoupil. A tady to vše začíná. Je toho hodně, takže o tom, co jsem zažil “ v base“ taky až jindy. Co vám chci ale dnes sdělit jsou skutečnosti, které jsem se tam dozvěděl. Nejprve je potřeba zdůraznit, že alespoň podle tehdy dostupných informací byla značná část „tamní osádky“ tzv. političtí vězni.

Bylo tedy léto 1989, všude okolo komunismus a já se pomalu  chystal na vojnu. Mezi vězni byli „kápové“ a já s  nima často dlouze diskutoval ( i když se to samozřejmě nesmělo). Potkal jsem tam lidi, kteří pracovali nebo seděli s Havlem.  Havla jsem trochu znal, protože jsme jako kluci jezdili na kolech směrem na Hrádeček, kde Havel přebýval a museli jsme jezdit kolem maringotky, kterou tam měli “ tajný“ . Vždy nás zastavili, když nám už bylo 15, zkontrolovali nám občanky, občas udělali zápis a někdy nás pustili dál, jindy vrátili – to jsme pak museli najít jinou cestu 🙂 . Takže jako kluci jsme věděli, že Havel není v oblibě a má neustálý dohled. Ale nic víc, měli jsme jiné zájmy.

A v létě 1989 mě při „odpoledních čajích“ kápové v base začli říkat: JE TO SUPER.

BUDE REVOLUCE, HAVEL BUDE PREZIDENT A NÁS VŠECHNY PUSTÍ – BUDE AMNESTIE.

Já na ně vždy koukal jak blázen a říkal : “ ty vole, prezident je Husák, co to meleš“

A oni na to. Ty vůbec nic nevíš. Prostě bude revoluce, která svrhne komunisty a Havel bude prezident.

Nechci vás dále zdržovat mým vyprávěním, protože by mohlo být nekonečné. 

Tady se chci jen na chvíli zastavit a položit si otázku, která se nabízí.

Když jsem se já, jako mladej kluk dostal k takovým informacím,

jak to asi bylo ve skutečnosti ?

Opravdu něco začli v Listopadu 89 studenti, nebo to bylo úplně jinak a dávno připravené ?

Já v tom mám jasno, zažil jsem to, byl jsem u toho a náhodou měl asi víc informací, než někteří jiní …

a jak to bylo dál ? Skončil komunismus ...

Protože jste někteří došli až sem a zajímáte se, jak to bylo dál, dám vám ještě malou ochutnávku.

Během revoluce mě zrušili povolávací rozkaz na vojnu a nikdo nevěděl, která bije. Po Novém roce jsem přišel do práce a opět jako ve filmu – PRÁCE NIKDE

Kápové prostě věděli vše. Byla amnestie, všechny je pustili, vězení zrušili, já přijel do práce a práce nikde- bylo zamčeno.  Zase jsem jel za paní a řekl- práce nikde, co mám dělat ? A jak již někteří z vás tuší, paní se usmála a řekla: Máme zde takovou výzvu. Je zde značný kolektiv zahraničních pracovníků a nemá je kdo vést. 

A já začal dělat s Vietnamci

( oni zde tenkrát byli na výpomoci, dočasně a nebyli zde ještě všichni 🙂 ) .

I když jsem přeskočil mnoho momentů, včetně těch, co vše jsem zažil a dozvěděl se za mého pobytu v nápravném zařízení :-),

dále jen v odkazech ( jinak by to bylo povídání na několik dní...)

Některé události, které následovaly na mé cestě k, nebo do ...

  • začal jsem podnikat
  • jako kluk z města jsem šel do banky pro úvěr na 100 000 a koupil jsem koně
  • jako první jsem ve Špindlerově Mlýně vozil turisty
  • pořídil jsem si první maloobchod a první zaměstnance
  • rozjel jsem velkoobchod a měl zastoupení pro Českou a Slovenskou republiku
  • vydělal jsem první milion
  • koupil jsem první fabriku a začal výrobu
  • nechal jsem si postavit dům
  • zásoboval jsem 2500 prodejen, měl vlastní a prodával do několika zemí
  • začal jsem se setkávat s neplatiči, exekutory a úředníky 
  • kolem roku 2000 jsem začal měnit strategii a pomalu se přesouval do služeb
  • a o tom až někdy příště ...

Připadá ti někdy, že toho máš moc ? To se ti jenom zdá ...

Vyber způsob přidání komentáře :

3 Comments

  1. Zuzana napsal:

    Tome to jsem vůbec netušila čím jsi prošel :-).Těším se na další příběh

  2. Martin Janda napsal:

    Zajímavé a dobré. Těším se na pokračování.

  3. Petr Holý napsal:

    To je opravdu zajímavé.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading Facebook Comments ...
Loading Disqus Comments ...