Jak jsem byl v roce 1989 ve vězení

Zase je tady to období, které mě nutí přemýšlet, jak to všechno bylo.

Je to už hodně let, ale já byl u toho, tak, jako někteří z vás.

Možná jsem se ale setkal s lidmi, kteří věděli trochu více...

Nechci se tady dnes zabývat úvahou, kam jsme se dostali a podobně, to až jindy.

Ale chci vám odpovědět na otázku, jak jsem mohl v létě 1989 vědět, že bude revoluce a Havel se stane prezidentem.

ANO, půl roku před revolucí a před tím, než se Havel stal prezidentem ...

Začínalo léto 1989 . Já skončil na vysoké škole, protože jsem zjistil, že by mě nebavila „praxe“.  Studoval jsem pedagogickou fakultu, obor matematika-fyzika. Upřímně řečeno, měl jsem strach, že by někteří moji kolegové mohli v budoucnu učit třeba mé děti 🙂

Měl jsem „domluvenou“ vojnu. V lednu 1990 jsem měl nastoupit ke speciálnímu útvaru ve Špindlerově  Mlýně. Mimochodem to byl taky zážitek, ale to je povídání na několik dní.

Skončil jsem školu (děkan mě nechtěl pustit, protože v té době byla nouze o kluky 🙂 ) . A protože to byla ještě doba staré éry, museli jste být někde zaměstnáni, jinak by vás zavřeli. Věděl jsem tedy, že musím sehnat práci na několik měsíců.  Po různém shánění , inzerátech a podobně jsem přišel do jedné firmy. Nabídli mi práci na lince a já řekl, že ne. Věděl jsem, že není moc šancí a že budu muset jít asi dělat „pingla“. Ostatně s tím jsem měl už zkušenosti ze školy. Dělal jsem brigádně pod tehdy nejlepším hotelem v Hradci – Černigově.  Řekl jsem tedy ne na práci  na lince a odcházel. A jak to znáte z filmů, když jsem bral za kliku , paní řekla : moment prosím. Měla bych tu speciální nabídku, ale musel byste projít psycho testy a fyzickými testy. Divné na tom bylo to, že firma se zabývala technologiemi – pro znalce : ZPA Trutnov.

Na „vejšce“ jsem byl aktivní a dvakrát denně chodil s kamarádem trénovat karate. Mimochodem nedávno jsem se dozvěděl, že Pavel bydlí stále v Hradci a je majitelem úspěšné firmy. A zavzpomínal, jak jsme jako snad ještě 2 puberťáci chodili doučovat  za peníze maturanty a vedli nějaký oddíl dětí, jako zkušení vedoucí… To budeme muset s Pavlem ještě nekdy probrat 🙂  Ale zpět k tématu. Fyzicky jsem byl ok a díky psychologii, což byl jediný předmět, který mě na vejšce bavil, jsem se nebál. Asi hlavně kvůli věku – když vám je 18 nebo 19, moc toho neřešíte.

Tak tedy, firma měla odloučené pracoviště v nápravném zařízení – v base, v Žacléři. Vězni prostě pracovali pro závod v Trutnově. A já tam měl dělat něco mezi mistrem a kontrolorem.  Testy jsem prošel a nastoupil. A tady to vše začíná. Je toho hodně, takže o tom, co jsem zažil “ v base“ taky až jindy. Co vám chci ale dnes sdělit jsou skutečnosti, které jsem se tam dozvěděl. Nejprve je potřeba zdůraznit, že alespoň podle tehdy dostupných informací byla značná část „tamní osádky“ tzv. političtí vězni.