Nechci se tady dnes zabývat úvahou, kam jsme se dostali a podobně, to až jindy.
Ale chci vám odpovědět na otázku, jak jsem mohl v létě 1989 vědět, že bude revoluce a Havel se stane prezidentem.
ANO, půl roku před revolucí a před tím, než se Havel stal prezidentem ...
Začínalo léto 1989 . Já skončil na vysoké škole, protože jsem zjistil, že by mě nebavila „praxe“. Studoval jsem pedagogickou fakultu, obor matematika-fyzika. Upřímně řečeno, měl jsem strach, že by někteří moji kolegové mohli v budoucnu učit třeba mé děti 🙂
Měl jsem „domluvenou“ vojnu. V lednu 1990 jsem měl nastoupit ke speciálnímu útvaru ve Špindlerově Mlýně. Mimochodem to byl taky zážitek, ale to je povídání na několik dní.
Skončil jsem školu (děkan mě nechtěl pustit, protože v té době byla nouze o kluky 🙂 ) . A protože to byla ještě doba staré éry, museli jste být někde zaměstnáni, jinak by vás zavřeli. Věděl jsem tedy, že musím sehnat práci na několik měsíců. Po různém shánění , inzerátech a podobně jsem přišel do jedné firmy. Nabídli mi práci na lince a já řekl, že ne. Věděl jsem, že není moc šancí a že budu muset jít asi dělat „pingla“. Ostatně s tím jsem měl už zkušenosti ze školy. Dělal jsem brigádně pod tehdy nejlepším hotelem v Hradci – Černigově. Řekl jsem tedy ne na práci na lince a odcházel. A jak to znáte z filmů, když jsem bral za kliku , paní řekla : moment prosím. Měla bych tu speciální nabídku, ale musel byste projít psycho testy a fyzickými testy. Divné na tom bylo to, že firma se zabývala technologiemi – pro znalce : ZPA Trutnov.
Na „vejšce“ jsem byl aktivní a dvakrát denně chodil s kamarádem trénovat karate. Mimochodem nedávno jsem se dozvěděl, že Pavel bydlí stále v Hradci a je majitelem úspěšné firmy. A zavzpomínal, jak jsme jako snad ještě 2 puberťáci chodili doučovat za peníze maturanty a vedli nějaký oddíl dětí, jako zkušení vedoucí… To budeme muset s Pavlem ještě nekdy probrat 🙂 Ale zpět k tématu. Fyzicky jsem byl ok a díky psychologii, což byl jediný předmět, který mě na vejšce bavil, jsem se nebál. Asi hlavně kvůli věku – když vám je 18 nebo 19, moc toho neřešíte.
Tak tedy, firma měla odloučené pracoviště v nápravném zařízení – v base, v Žacléři. Vězni prostě pracovali pro závod v Trutnově. A já tam měl dělat něco mezi mistrem a kontrolorem. Testy jsem prošel a nastoupil. A tady to vše začíná. Je toho hodně, takže o tom, co jsem zažil “ v base“ taky až jindy. Co vám chci ale dnes sdělit jsou skutečnosti, které jsem se tam dozvěděl. Nejprve je potřeba zdůraznit, že alespoň podle tehdy dostupných informací byla značná část „tamní osádky“ tzv. političtí vězni.
Bylo tedy léto 1989, všude okolo komunismus a já se pomalu chystal na vojnu. Mezi vězni byli „kápové“ a já s nima často dlouze diskutoval ( i když se to samozřejmě nesmělo). Potkal jsem tam lidi, kteří pracovali nebo seděli s Havlem. Havla jsem trochu znal, protože jsme jako kluci jezdili na kolech směrem na Hrádeček, kde Havel přebýval a museli jsme jezdit kolem maringotky, kterou tam měli “ tajný“ . Vždy nás zastavili, když nám už bylo 15, zkontrolovali nám občanky, občas udělali zápis a někdy nás pustili dál, jindy vrátili – to jsme pak museli najít jinou cestu 🙂 . Takže jako kluci jsme věděli, že Havel není v oblibě a má neustálý dohled. Ale nic víc, měli jsme jiné zájmy.
A v létě 1989 mě při „odpoledních čajích“ kápové v base začli říkat: JE TO SUPER.
BUDE REVOLUCE, HAVEL BUDE PREZIDENT A NÁS VŠECHNY PUSTÍ – BUDE AMNESTIE.
Já na ně vždy koukal jak blázen a říkal : “ ty vole, prezident je Husák, co to meleš“
A oni na to. Ty vůbec nic nevíš. Prostě bude revoluce, která svrhne komunisty a Havel bude prezident.
Protože jste někteří došli až sem a zajímáte se, jak to bylo dál, dám vám ještě malou ochutnávku.
Během revoluce mě zrušili povolávací rozkaz na vojnu a nikdo nevěděl, která bije. Po Novém roce jsem přišel do práce a opět jako ve filmu – PRÁCE NIKDE.
Kápové prostě věděli vše. Byla amnestie, všechny je pustili, vězení zrušili, já přijel do práce a práce nikde- bylo zamčeno. Zase jsem jel za paní a řekl- práce nikde, co mám dělat ? A jak již někteří z vás tuší, paní se usmála a řekla: Máme zde takovou výzvu. Je zde značný kolektiv zahraničních pracovníků a nemá je kdo vést.
I když jsem přeskočil mnoho momentů, včetně těch, co vše jsem zažil a dozvěděl se za mého pobytu v nápravném zařízení :-),
dále jen v odkazech ( jinak by to bylo povídání na několik dní...)
Některé události, které následovaly na mé cestě k, nebo do ...
Vyber způsob přidání komentáře :
3 Comments
Tome to jsem vůbec netušila čím jsi prošel :-).Těším se na další příběh
Zajímavé a dobré. Těším se na pokračování.
To je opravdu zajímavé.